The main idea of the project is based on the concept of ostranenie, i.e. defamiliarization as described in the article titled “Art as Technique” by Viktor Borisovich Shklovsky. Defamiliarization is an artistic technique of presenting to the audience common things in an unfamiliar or strange way to enhance viewer’s perception of the familiar. The purpose is to make the audience – even just for a moment – break the automatic way of perceiving things so that they are more attentive to their surroundings, other people or things, and could see them as though they had never seen them before. This is reflected both in the installation and the design of the set itself. The installation is defamiliarised by the Japanese technique of cloth wrapping called furoshiki. The viewer can gradually uncover the wrapped-up items and discover their shapes.

Ve své bakalářské práci jsem vycházela z Metody ozvláštnění podle Viktora Borisoviče Šklovského a aplikovala ji na nápojový set. Ozvláštnění probíhá jak v instalaci – prostřednictvím japonské techniky balení předmětů do látky furošiki, tak v samotném designu. Každá sklenička i karafa je lepená ze dvou k sobě přesně napasovaných, broušených a leštěných částí. Vrchní díl je vždy tenkostěnný z křišťálu a spodní z masivu alabastrového skla. Díky tomu se těžiště předmětů posouvá dolů, a i když stojí na poměrně malé ploše, jsou stabilní. Celý servis je plně funkční, ale může být vnímán i jako objekt. Cílem je zaujmout diváka a prodloužit délku jeho vnímání, aby se alespoň na okamžik naplno soustředil na jednu věc a uvědomil si, jak ve skutečnosti vypadá.

• 

photo: Tomáš Slavík