A glass sculpture inspired by Stanislav Libenský and Pavel Hlava’s work as well as my visit to Japan. Glass as a material has become a synonym for fragile and it is very rare to be allowed to touch exhibited pieces in a gallery or museum. This inspired me to create a piece that will shorten this distance and untouchability. I believe we can see more with our hands than with our eyes. This time I created a glass sculpture that invites the viewer – by its appearance and installation – to explore it more and touch it. Through the installation in a non-museum-looking space, where also its surroundings become a part of the artwork, one’s mind is opened to a number of new associations. If installed on reflectional surfaces, the piece becomes complete.
Abstraktní tavená plastika inspirovaná dílem Stanislava Libenského, Pavla Hlavy a japonským prostředím. Stěžejním tématem, kterého se v této práci dotýkám, je zrušení nedotknutelnosti výstavního exponátu. Tato socha diváka přímo vybízí, aby přistoupil blíž a dotkl se jí. Pro celkový koncept je podstatná instalace díla, protože nedílnou součástí sochy je i okolní prostředí, které se v jejím povrchu zrcadlí, a tím nabízí divákovi pokaždé jiné asociace. Položíme-li ji na povrch pokrytý tenkou vrstvou vody či na skleněnou desku, vzniklý odraz tvar sochy dokončí. Jedna strana objektu – vyleštěná do vysokého stupně lesku – funguje jako čočka, skrze kterou může divák pozorovat modelovanou strukturu na straně protější.
